Ručičky nebojte se

Žižkovská pieseň práce

S. Mach/V. Sýkora

1.

Kdo se, kdo se, kdo se flinká,

dobře, dobře, dobře spinká,

nikam se, nikam se, nikam se nežene.

Když je, když je, když je třeba,

kousek, kousek, kousek chleba,

dycky se, dycky se, dycky se sežene.

Práce špiní, proto se jí vyhejbám

a svejm ručkám boubelatejm domlouvám:

Refr.:

Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete,

však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.

Co byste z toho měly, i kdybyste se dřely,

nakonec byste, nakonec byste ještě zdřevěněly.

Nutno ještě podotknouti, ať si maká, kdo vás nutí.

Ručičky nebojte se, vy makat nebudete,

však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.

Rec.:

My jsme vás samozřejmě v úvodu Žižkovské písně

práce zapomněli upozornit,

že tato písnička není písničkou agitační,

a to znamená, že nikoho k ničemu nevyzývá.

Tu písničku si složili Žižkovští gastarbajtři ku své radosti,

a my si ji ku naší, nakonec, doufám, že i ku Vaší radosti,

vždycky takhle společně zazpíváme - protože!

Práce špiní proto se jí vyhejbám,

a svejm ručkám boubelatejm domlouvám,

Ručičky nebojte se, vy makat nebudete,

však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete,

co byste z toho měli, vy kdybyste se dřeli,

nakonec byste, nakonec byste ještě zdřevěněly - Ba, jó.