Vím já chaloupku

z Plzeňska

1.

Vím já chaloupku a v ní okýnko,

pod kterým jsem stával, na tebe volával,

spíš li hubinko?

2.

Nespím, ach, nespím, dobře tě slyším,

jenom že já tobě, potěšení moje,

otevřít nesmím.

3.

Proč bys nesměla? vždyť nejsi sama,

ani ti nebrání, potěšení moje,

má panimáma.

4.

Když neotevřeš, s pánem Bohem lež,

nepřijdu já k tobě, potešení moje,

do roka podnes.

5.

Nežli rok vyšel, už zase přišel,

jenže u své milé, holky roztomilé,

lásky nenašel.

6.

Ach holka milá, co jsi myslila,

že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku,

žes ji zrušila?

7.

Zrušila jsem ji ne o své vině,

že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli

falešní lide.

8.

Zrušila jsem ji pro lidské řeči,

že jsou mi nepřáli, milovat nedali

tvých černých očí.