Švestkový knedlíky

1.

Na podzim, když ze strnišťat fouká,

pantáta se z vokénečka kouká,

říká si, Bože, to je votrava

zejtra se zase seče votava.

Já si proto nohu za krk nedám,

svoje štěstí v kuchyni si hledám,

nestačí házet voči na kamna,1

vodkud se líhne vůně náramná.

Refr.:

Švestkový mňam, mňam, mňam,

Knedlíky mňam, mňam, mňam,

ty já mám hrozně rád,

Když je mám k obědu,

dám si je stošestkrát za sebou.

Švestkový mňam, mňam, mňam,

Knedlíky mňam, mňam, mňam,

ty já bych jed, ty já bych neměnil,

I kdybych se jednou oženil,

ty já bych neměnil za celičkej svět

2.

Žil jsem s jednou pannou nadivoko,

chtěla si u mě udělat voko,

švestkový knedlíky chtěla uvařit,

voni se jí nechtěj podařit.

Vařila je od samého rána,

byla z toho celá uplakaná,

zapomněla švestky do knedlíků dát,

musí je tam prstem našťouchat.

Nechte si ty vaše makaróny,

ty jsou jen pro pražské primadony,

místo guláše a papriky,

vařte raděj naše český knedlíky.