Holubička bílá

1.

Ona:

Nebuď lhář! Proč dals mi srdce z pouti,

a pak šel hned za jinou?

Jsi jak proud té říčky, co se kroutí,

neumí téct rovně lučinou.

Slzy mé, ty jenom k smíchu jsou ti,

proč tak trápiš dívku nevinnou?

2.

On:

Vzpomínam, co říkaval mi táta,

táta byl muž skušený:

Synku, dávej pozor na děvčatá,

synki, dávej pozor na ženy.

Každá z nich i když je rozesmátá,

v očích svých má zrádne plameny!

3.

Oba:

Kdo je sám, ten touží najít lásku,

chce se smát a zná jen žal.

K čemu louka, když je bez bělásku,

družku mít chce žebrák jako král.

Dal by rád svůj celý život v sázku

a co víc, i čerta snad by bral.

4.

Ona:

Já už vim co udělám a jářku:

nudeš můj, ať chceš či ne,

odmítám se věčně topit v nářku,

žárlení, to taky pomine.

Vyhledám já babku kořenářku

ať svůj um jen pro nás rozvine.

5.

On:

Ty jsi má, má holubička bílá...

Ona:

Na můj stesk jsi vzácný lék.

On:

Nádherná jak pohádková víla,

Ona:

už tě mám, už jsi můj holoubek.

Oba:

Ty jsi má, má holubička bílá

On:

a já tvůj věrný holoubek.