Jaro se otvírá, všecko se usmívá

z Klatovska

1.

Jaro se otvírá,

všecko se usmívá,

teskno je seděti,

stromy zelenají,

ptáčkové zpívají,

radost je si vyjíti,

a já pěšky nepudu,

na koni sedět budu,

tu barvu zelenou

a pěknou červenou

rozjímati si budu.

2.

Pan rytmistr ke mně:

„Pověz mi upřímně,

co tě k tomu nutí,

že u Prahy v logru

chceš se dát na vojnu

a chceš hulánem býti?“

A milostivý pane!

co žádám, ať se stane,

dávno už se souží,

mé srdéčko touží

po té zelené barvě.

3.

Tu mě oblíkali,

štěstí vinšovali,

zelený kabát dali,

červeny vejložky –

ach což je to hezky,

ty jsou mi darovali,

čepičku s fedrpušem:

Má panenko! pospěš sem,

podej mi ručičku

a dej mi hubičku,

už se spolu rozejdem.

4.

Má panenka běží,

ručičkama lomí,

pláče a naříká:

„Ach, co’s to učinil

a mne tak zarmoutil?“

černé oči utírá.

Neplač a nenaříkej,

a prej mi té radosti,

vrať se zase domu,

poruč pánu Bohu

máš tam mládenců dosti.