Hory, milé hory, když se zelenaly

1.

Hory, milé hory, když se zelenaly,

že mám svú úprimnú, dobre ony znalý.

2.

Když sem se procházel mezi nimi s milú,

mel sem své rozkoše, ručičku spanilú.

3.

Však když prišel ten čas, že sem se s ní loučil,

i té milé hory težký žial obklíčil.

4.

Neb hnedky zvedely, že sem se odebral

a mojej milence zavaledikoval.

5.

I hnedky počaly hory se smútiti,

krása jejich hynout, list jejich vadnouti.

6.

Hory, milé hory, proč se kormoutíte,

proč tak pretesklivý zármutek nosíte?

7.

Aj, proto nosíme, že sme svých premilých

nyní pozbavené hrdliček spanilých.

8.

Jak máme plesati, komu vúni dáti,

koho zelenými stromy zakrývati?

9.

Ach, již sme stratily tech, jenž nás tešili,

proto sme i naše kvítečko zmenily.

10.

Milý v samotnosti musí život vešti,

milá, jeho perla, musí težkost nesti.